Jirkův blog / Zápisky z Keni: Bydlení aneb vystoupení z komfortní zóny

24. února 2017 , Jiří Homoláč, foto: autor

Jirkův blog / Zápisky z Keni: Bydlení aneb vystoupení z komfortní zóny

Ahoj běžci,

před týdnem jsem vám psal úvod, proč, kde, kdy a s kým jsem na soustředění v Keni. Snad vás zaujmou i příběhy, které zde prožíváme. Tak začněme pěkně popořádku, od našeho „luxusního“ bydlení.

Volba keňského domova

Iten je poměrně malé městečko na okraji Velké příkopové propadliny, 300 kilometrů vzdušnou čarou severozápadně od Nairobi. Vysoký podíl místních obyvatel tvoří běžci, bez velké nadsázky je to „hlavní město běžecké turistiky“ v Keni. Tomu odpovídají i možnosti ubytování.

Nejznámější dva hotely pro evropské sportovce jsou Kerioview a High Altitude Training Centre, mezi místními zvané Lornah´s place. Odpovídá tomu cena, zhruba 50 eur za noc s plnou penzí. Jinými možnostmi jsou hotely světového rekordmana v maratonu z nedávné doby Wilsona Kipsanga či bývalého skvělého běžce Mosese Ndiemi Masaie. Jsou sice o něco levnější, ale pro nás by byla i tak celková suma za dva a půl měsíce pobytu naprosto likvidační.

A hlavně bychom nemohli za plotem hotelů zažít mnohé příhody a poznat místní kulturu tak důkladně. Proto jsme už loni slevili z nároků zhýčkaného Evropana a ubytovali se v prostorném apartmánu za nějakých deset eur na den. Na místní poměry stále vysoká cena, ale vše bez problémů. Pro letošek jsem chtěl toto ubytování zopakovat, ale v termínu našeho pobytu už bylo obsazené.

Plán „B“

Zvolil jsem záložní plán. Z loňska mám v Itenu dobrého kamaráda Stephena, běžce a maséra v jedné osobě. Napsal jsem mu, že bychom potřebovali sehnat ubytování podobné tomu loňskému. Kuchyňka, ložnice, obývák, evropský (nikoliv turecký) záchod a sprcha. Pár dní jsem napjatě čekal, s čím přijde. Nakonec mi poslal několik fotografií. Apartmány vyhlížely celkem obstojně, tak jsem s nabídkou souhlasil. Jen mě mírně znepokojoval snímek koupelny, kde sprcha visela přímo nad záchodem. Ale co, cenu ubytování jsme stlačili dokonce jen na pouhých šest eur na den, tak to vem čert!

Během cesty z Brna do Itenu jsem si začal představovat, jaké to tu asi bude. Z loňska, kdy jsme měli vážné krásné ubytování, jsem byl trošku namlsaný. Po prvním seznámení s apartmánem, jež mi měl být na dva a půl měsíce domovem, se dostavil lehký šok. Ubytování nebylo tak hezké, jaké jsem si představoval. A ta sprcha nad záchodem! To bylo něco, o čem jsem hodně přemýšlel: Jak to asi bude fungovat?

Místní zedníci navíc zřejmě nepoužívají vodováhu, tudíž odpad není na nejnižším místě v místnosti, ale o trošku výš. Voda neodtéká, jak byste očekávali, ale polovina místnosti je standardně do výše jednoho centimetru zatopená. Luxusní situace, když sedíte na záchodě a máte nohy ve vodě. To, že záchod nemá prkýnko, jsem si zvykl už loni. Nicméně na to, že mi při posezení na hlavu občas kape voda ze sprchy, si nezvyknu nikdy.

Soused doběhl kousek za Farahem

Nejsem z cukru, a náročnějším podmínkám se přizpůsobuji rychle. :-) To Aleš a Pavel, kluci, kteří tu jsou letos poprvé, situaci rozdýchávali o něco déle. Nikdy ještě nebyli v Africe a takovéto spartánské podmínky jsou pro ně vzácné. Bylo na nich hodně znát, že nejsou ve své kůži. Později se mi dokonce přiznali, že náš apartmán se natolik vymykal jejich evropským standardům, že z počátku vážně uvažovali nad změnou ubytování. Nakonec si zvykli a začalo se jim tady líbit. Ještě aby ne, na dvorku máme krásný trávník, pro protahování, posilování a opalování přímo ideální.

Možná si teď říkáte, „chtěli ušetřit, tak ať se nediví”. Jistě, nemáme vyloženě top komfort, hotelové jídlo, naprosté pohodlí, uklízečku a tak dále. Já ale věřím, že právě tyto podmínky nás zocelí. A hlavně to, že jsme slevili z našich požadavků, nám umožňuje strávit v Itenu opravdu dlouhou dobu. Stojím si za tím, že je pro konečný výkon mnohem lepší, než jen “pár týdnů” v luxusním hotelu.

Aby se člověk zlepšil, musí vystoupit z komfortní zóny a něco obětovat. Ostatně v lednu byl naším sousedem Francouz, který před pár dny v Birminghamu na 5000 m zaběhl čas 13:10. Doběhl pouhé dvě vteřiny za Mo Farahem, který dal halový evropský rekord. Ostatně sám Mo Farah bydlel před několika lety přesně v tom apartmánu, kde jsme byli loni i my. To je důkaz toho, že i ze skromnějších poměrů se dá předvést kvalitní výkon a v Africe to platí dvojnásob.


Fotogalerie

  • Partneři Českého
    běžeckého klubu