Jakubův blog / Co je základ úspěchu každého běžce, i půlkaře

6. července 2016 , Jakub Holuša

Jakubův blog / Co je základ úspěchu každého běžce, i půlkaře

Z naší blogerské dvojice se činí více Jakub Holuša, tentokrát posílá zdravici přímo z ... ale však víte sami.

Ahoj atletičtí přátelé a fanoušci.

Právě jsem v Amsterdamu, kde ve středu vypukne boj o medaile na Mistrovství Evropy. A pevně doufám, že nám budete co nejvíc držet pěsti a fandit. Závěrečnou přípravu jsem absolvoval v Italském Melagu, je to vlastně teď můj druhý domov a před olympiádou v Riu mne zde čekají další tři týdny tvrdého tréninku. Ale o tom třeba v dalším článku.

Tentokrát jsem se chtěl rozepsat o jednom ze svých nejoblíbenějších tréninků, čímž je dlouhý běh. Dlouhý běh jsem aplikoval již od dorosteneckého věku v Opavě u svého prvního trenéra Jana Škrabala: Každou neděli ráno jsem společně s kamarády vyrážel na pravidelnou porci 20 až 22 km.

Vždy jsme se sešli v osm ráno na autobusové zastávce a vyjeli někam za město, odkud jsme se vraceli přes místní lesy zpět. Tempo nebylo vysoké, vždy kolem pěti minut na kilometr. Tyhle běžecké neděle jsem si oblíbil, možná zamiloval. A vznikla z nich tradice. Neexistovalo neběžet, i kdyby třeba padaly trakaře nebo v sobotu večer bylo cokoliv důležitého. Vše šlo vždy stranou.

Trenér Škrabal měl sice tehdy trošku strach, zda nebudu ztrácet rychlost, pokud budu tyhle výběhy aplikovat pravidelně. Já byl přesvědčený, že určitě ne! A taky jsem ji neztratil. Pamatuji si, že hned pondělí bylo v našem tréninkovém plánu vyhrazeno pro rychlost a myslíte, že bych běhal pomaleji? Ani náhodou, naopak. Byl jsem schopný pondělí co pondělí překonávat své tréninkové rekordy na krátké úseky.

Proto mne napadlo o tom napsat. Třeba to bude taková malá rada pro mladší či začínající běžce. Proto říkám, nebojte se do svého tréninku zařadit delší běh. Začněte postupně a pomalu prodlužujte. Když k tomu přidáte pravidelnost, je to ta nejlepší cesta ke zlepšení.

Myslím si, že dlouhý běh je základ úspěchu každého běžce a je to opravdu zásadní tréninková jednotka. A to i pro osmistovkaře. U mladších bych se nezaměřoval na tempo ani na počet kilometrů, důležitá je doba běhu. U mne to bylo vždy zhruba 100 minut. Ne nadarmo se říká, že opravdový běžec je z vás, až pokud si zamilujete volné běhy. A je to pravda. Úseky na dráze jsou sice zábavnější, ale nejsou tak důležité pro váš běžecký základ a rozvoj.

U trenéra Sequenta, který je znám, že má rád extrémy a nebojí se svým svěřencům naordinovat i extrémnější dávky, jsem kilometráž ještě navýšil a pohybuji se v rozmezí 25-30 km (vůbec nejvíc zatím 35 km) za tréninkovou jednotku. Věřte, že každý kilometr nad dvacet je velice znát. Nohy i vaše tělo se dostane do zcela jiného stavu než při výběhu do dvaceti kilometrů, a počítejte s tím, že odpoledne už nic neuděláte. Ale posune vás to vpřed jako nic jiného – o tom jsem přesvědčený.


Fotogalerie

  • Partneři Českého
    běžeckého klubu